Anna a Vlaštovčí muž

Anna a Vlaštovčí muž

Ti z vás, co mé příspěvky čtou pravidelně jistě vědí, že tuto knihu jsem dostala jako recenzní výtisk od Nakladatelství Paseka a za to bych jim zde ještě jednou chtěla poděkovat, jelikož tento titul mě úplně dostal. Autorem knihy Anna a Vlaštovčí muž je Američan Gavriel Savit, je to jeho zatím první kniha a já doufám, že není poslední.

Anna a Vlaštovčí muž je srovnáváno s Malým princem a Zlodějkou knih, aniž bych o tom věděla v průběhu čtení, sama jsem ji přirovnávala k těmto dvěma titulům. Má v sobě to nejkrásnější z obou knih, takže pokud se vám líbila alespoň jedna z nich, tak bych vám její přečtení rozhodně doporučila.

Děj začíná v Polsku v roce 1939, kdy malá sedmiletá Anna přijde kvůli gestapu o svého otce, učitele lingvistiky na krakovské universitě. Pro sedmiletou holčičku je to strašné nejen tím, že již nikdy neuvidí svého milujícího tatínka, ale jelikož nemá ani matku, náhle se ocitá sama v Krakově bez domova, bez rodiny.
Stoupne si na ulici, přemýšlí kam jít, když náhle k ní přistoupí vysoký, hubený cizinec se spoustou otázek. Těm bystřejším z vás možná došlo, že se jedná o Vlaštovčího muže. Onen cizinec je opředený spoustou záhad. Kdo to je? Proč právě on byl jediná osoba, která se jí na něco zeptala? Proč na něj okolní lidé nahlíží, jako by byl někým důležitým?
Seznámením Anny a Vlaštovčího muže začíná velké putování nejen Polskem. Vlaštovčí muž je tak chytrý, že i v tak těžké době, jako je válečné období malé Anně dokáže spoustu věcí vysvětlit, aby to pochopilo i dítě a právě tím připomíná knihu Malého prince.
Při čtení tohoto titulu nesmíte však zapomenou na válku, protože pokazit se díky ní může cokoliv, je jen otázkou času kdy a kde. Zvláště potkáte-li na své cestě žida.

Tato kniha mi naprosto sedla. Začetla jsem se do ní a nechat chvíli Annu a Vlaštovčího muže o samotě mi rvalo srdce, byla jsem zvědavá, co je na jejich dobrodružství ještě potká a někdy jsem byla opravdu hodně překvapená.
Když se řekne Zlodějka knih, představíte si velice smutný příběh, nechci říkat, že tento je veselý (jaký válečný příběh by byl veselý?), samozřejmě je smutný, ale méně než již zmiňovaná Zlodějka knih.
Líbily se mi malé ilustrace nad každou novou kapitolou, bylo to takové malé pohlazení po duši. Knížka je krátká má zhruba 200 stran a proto si myslím,že by si ji mohl přečíst každý.
Konec by někomu mohl připadat otevřený, to je malé varování pro zavrhovatele otevřených konců, ale můj názor na knihu se kvůli konci nezměnil. U mě má kniha 5* z 5.

Určitě komentujte pokud budete chtít, jelikož vaše komentáře mi vždy vykouzlí úsměv na tváři :-).