Nový Jules Verne?

Vzpomínáte na ty úžasné dobrodružné příběhy Julese Verna?

... Jistěže, baví generace čtenářů po celém světě

A nyní si představte, že by se takové dobrodružné příběhy spojily ještě s komiksy.

 Právě tohle nám předkládají pánové Jon Baird, Kevin Costner, Stephen Meyer a Rick Ross ve své knize Cech objevitelů.

 Ve všech městech světa se nachází dveře označené latinským heslem Cognoscere a právě na takových místech najdete gentlemany, kteří naslouchají ostatním, či vypráví své vlastní dobrodružné příběhy. Jedním z těchto gentlemanů byl i Arthur Ogden.
 Arthur Ogden podnikne výpravu v roce 1912. Zprvu tato výprava za kanadskou Arktidou působí nudně, až si Arthur bude říkat, že v každém známém cestopisu musí být něco přimyšlené. Pak se náhle za jedním velkým kopcem objeví veliké světlo, když se za ním Arthur vydá najde něco, co ho velice překvapilo. To není na celé té věci zdaleka nejzajímavější, protože Arthur Ogden byl jediný přeživší této výpravy.

 Co vás dostane na první pohled, to je celková grafická úprava knihy. Pan Rick Ross si dal opravdu velikou práci s tím, aby se čtenář do knihy zamiloval na první pohled (ano, je to taková knižní láska na první pohled :-)).
 Kniha je z poloviny komiksová a tak není divu, že téměř na každé stránce najdeme nějakou ilustraci. Tomuto titulu dodávají na atraktivitě nahnědlé stránky, díky nimž máte dojem, jako kdyby kniha byla již pár let stará, takže už chybí jen fleky od kávy a sem tam i ta natržené stránka :-).

 Cechu objevitelů bych dala 78%, protože mi ze začátku trvalo než jsem se začetla do tohoto dobrodružství, ale když jsem se konečně začetla stálo to za to teď mě jen mrzí, že ještě nebyl vydán další díl, no snad se ho brzy dočkáme.

Originální název: A Passage to Shambhala
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 784
Vydání (ČR): 2016
Mé hodnocení: 78%

 Za novou spolupráci a poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. :-)

Když se Bůh jde kouknou na zem

Po delší pauze jsem tu opět s novou recenzí. :-)

Již tolik příběhů bylo napsáno o tomto tématu a přesto je tento úplně jiný než ty ostatní, které jsme do posavaď znali. Kniha I viděl Bůh, že je to špatné je naprosto jedinečná jak svým pojetím, tak svými ilustracemi.

Za druhé světové války se lidé snažili nějakým způsobem rozptýlit a jedním z těchto způsobů mohlo být například vyprávění pohádek a příběhů, které se nám nedochovaly. Přesto se nám ale některé pohádky, životní příběhy díky písemnému zaznamenávání podařilo dochovat a jednou z takových pohádek ,je právě i již zmíněná novela od Otty Weisse.

Když Bůh sestoupil na zem ,vydal se do Terezína, aby zjistil jak na tom svět je.
Ze začátku se mu zdálo vše docela v pořádku Židé měli své "město", ve kterém bylo vše potřebné k životu. Za pár dní zjistil, že nic není tak, jak se mu na první pohled zdálo.
Nikdo netušil, že mezi Židy se nachází Bůh a téměř nikdo již ani nevěřil v jeho existenci, přestože jim Aron Gottesman (tedy Pán Bůh) řekl ať nepřestávají věřit.
Když tedy Aron Gottesman přišel do Terezína viděl, že je to špátné a že něco musí udělat.

A v čem se skrývá jedinečnost kreseb?...

...knihu o tyto malá umělěcká díla doplnila Otty dcera Helga Weissová. Kresby vznikaly stejně, jako tento příběh v Terezíně, když byla Helga třináctiletá, tatínek jí řekl "Maluj, co vidíš" a tak tedy malovala každodenní strasti i radosti života v terezínském ghettu.
Helga se umělěcké tvorbě věnovala i po válce, studovala v ateliéru profesora Emila Filly a Aloise Fišárka.

Tento titul jsem měla přečtený za jedno odpoledne a myslím, že tato kniha vás chytne a bude vás nutit ji dočíst ještě ten samý den. Já bych tomuto titulu dala 96%, jelikož má v sobě spoustu citu a tehdejší krutosti, přestože je čtenáři podán jako pohádka.

Knihu zakoupíte zde.

Nakladatelství: Jota
Počet stran: 112
Rok vydání: 2016
Mé hodnocení: 96%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.