Saal Digital: fotoobraz

  Mezi mé další velké koníčky patří focení. Fotím opuštěná místa, a protože jsem velký cestovatel, tak si samozřejmě zachycuji své vzpomínky pomocí fotek. 

Už delší dobu jsem uvažovala nad tím, že si nechám udělat fotoobrazy, ale v poslední době se na českém trhu objevuje čím dál tím více firem, které tento produkt nabízí. Rozhodla jsem se tedy vám zde možná pomoci s výběrem firmy, které svěříte do rukou vaše umělecké dílo. Já jsem zkusila fotoobraz nechat na starost Saal Digital CZ. 

  Vůbec se nemusíte bát, že byste si nezvládli objednat vlastní fotoobraz. Nejdříve si musíte do počítače stáhnout program, ve kterém si navolíte rozměr, tloušťku, materiál a pak si už umísťujete foto na obraz tak, aby vám to co nejvíce vyhovovalo. Já jsem si jako materiál vybrala pěněnouPVC desku, získala si mě především svou lehkostí.

  Všem bych vřele doporučila jak fotoobraz, tak celou firmu. Barvy jsou plné, obraz je krásně ostrý, přestože fotky, které jsem si zvolila byly focené pouze na mobilní telefon. Musím říci, že mě samotnou překvapila tak dobrá kvalita mých fotografií. Konečně jsem si mohla prohlédnout všechny detaily. Nyní bych ráda napsala něco k ochotě. Asi po třech dnech mi byl poslán e-mail, kde bylo napsáno, že jsou obrazy již vyrobené (byla jsem vážně překvapená, jelikož takovou rychlo obzvláště nyní těsně před vánocemi jsem opravdu nečekala). Bohužel dopravní společnost nekomunikovala podle mých představ. Když tedy vázla komunikace ze strany dopravní společnosti obrátila jsem se pomocí e-mailu na Saal Digital, kteří mi ihned pomohli a ještě ten den jsem měla obrazy doma.

                           

Za mě 100% spokojenost, vřele doporučuji!!! A moc děkuji celé společnosti Saal Digital CZ. 

Moudré z nebe nebo modré z nebe?

Mám ráda knihy, které jsou vyprávěné z pohledu dítěte a Moudré z nebe je jedna z nich.

Tento titul je vyprávěn tlustým, ale chytrým klukem Richardem, který popisuje své nejzásadnější životní okamžiky. Kniha začíná Ríšovým raným dětstvím, tedy v období školky a končí již ve škole (v deníku je zachyceno pouze pět let).

Tato kniha je vhodná na cesty do práce a do školy, protože jak jsem již zmiňovala, jsou zde zachycovány zásadní okamžiky života z pohledu malého kluka a tak nevadí, když zrovna nemáte moc času. Jelikož každý zásadnější zážitek je jedna kapitolka.

Asi před čtyřmi roky jsem četla titul Prevítovy první krůčky a nevím proč, ale při čtení Moudrého z nebe jsem si vybavila právě onu knihu a myslím, že by klidně mohla být pokračováním. :-)
Možná je to tím, že je to vlastně takový deník psaný až přehnanou nespisovnou češtinou, což pro hodně čtenářů může být úžasné (přeci jen je to něco jiného), ale mně chvíli trvalo než jsem si na to zvykla.

Velkým plusem knihy je vtipnost, což bylo podle mě i hlavním autorovým záměrem. Nemyslím si, že byste se na každé stránce smáli tak, až se budete popadat za břicho, ale najdou se zde i vážně vtipné části, u kterých se prostě budete smát.
Pokud se tedy chcete pobavit a zároveň si odpočinout, či hledáte jen nějakou knihu na zaplnění času v MHD, jděte do Moudrého z nebe. :-)

Teď něco k tomu, jak jsem se ke knize dostala. 

Jednoho večera mi na Fb napsal sám autor Richard Skolek, jestli bych nerecenzovala jeho knihu. Byla jsem samozřejmě nadšením bez sebe a tak jsem nemohla odepsat nic jiného než ANO.
Ještě větší radost nastala po rozbalení balíčku a prolistování knihy. Hned na první stránce bylo věnování, takže tento titul putuje na poličku mezi ostatní kousky s věnováním.

Chci tedy panu Richardovi moc poděkovat, jak za poskytnutí recenzního výtisku, tak za nečekané věnování. :-) 

Sonáta pro Miriam

Dnes Vám zde představím knihu Sonáta pro Miriam, kterou napsala švédská spisovatelka Linda Olsson.
Pro mě toto byly první řádky, které jsem si od švédského autora přečetla. Vím, že severských spisovatelů je dost a jsou dobře k dostání i na pultech v našich knihkupectví, ale vždy jsem si říkala, že by mě jejich styl asi moc nenadchl. Musím přiznat svou chybu, mýlila jsem se.

Sonáta pro Miriam je jedinečnou knihou. Začnete si to uvědomovat už na začátku. Pro mě bylo největším překvapením to, jak je kniha napsána, tolik poetičnosti jsem opravdu nečekala, avšak pro mě byla milým překvapením a možná proto se mi kniha četla tak dobře a byla pro mě tak uklidňující.

Musím se přiznat, že mi dlouhou dobu trvalo, než jsem začala úplně chápat o co jde, ale přesto mě kniha chytla. V tomto titulu jsou asi hlavní emoce (a ne zrovna ty nejveselejší), přesto bych toto čtení zařadila do takového toho odpočinkouvého. Soudím tak, jelikož jsem Sonátu pro Miriam četla zrovna ve velice perném období a když jsem se konečně dostala domů, byla jsem ráda, že mám po ruce tuto knihu a šálek horké kávy.

Protože tento titul je o hledání minulosti a citech nechci nic moc prozradit a proto jsem se rozhodla sem vložit anotaci (snad mi to odpustíte :-))

Adam Anker, hudební skladatel a houslista, pobývá již nějaký čas v Krakově. Sponka v prachu u jeho nohou v parku v něm vyvolá příval vzpomínek na dceru Miriam a její náhlou smrt. Celý Adamův život je jedním velkým tajemstvím. Znovu se vrací k příčinám, proč dcera vyrůstala sama s ním na Novém Zélandu. Myslí na všechno, co si neřekli, a na všechno, co nikdy nebylo řečeno mezi ním a Miriaminou matkou, švédskou malířkou Cecílií. Ani jeho matka, se kterou vyrůstal ve Švédsku, s ním nemluvila o bolestných věcech. Nikdy mu nepověděla o jeho kořenech ani o osudu jeho rodiny v Polsku za nacistické okupace a nenaučila ho mateřský jazyk. Adam si nyní uvědomuje, že totéž učinil své dceři. Rozhodne se mlčení prolomit a své minulosti se dopátrat. Jeho pouť vede ze slunného Nového Zélandu do starosvětského polského Krakova a posléze i na melancholický zasněžený ostrov stockholmského souostroví, kde kdysi zanechal svou životní lásku.

Podobně jako sonáta představuje hudební téma a v různých tóninách je pozměňuje, je Sonáta pro Miriam důmyslně komponovanou variací na důsledky mlčení. Sonáta pro Miriam je silným příběhem o hledání minulosti, rozkrytí tajemství, která byla příliš dlouho pohřbená, nezbytnosti sdílet s druhým člověkem důležité a bolestné události v životě. Vypovídá o zármutku, ztrátě, samotě a krutých volbách, je ale zároveň prodchnuta hudbou, láskou a konečně uskutečněnými rozhovory přinášejícími smíření. Její tóny ještě dlouho doznívají.

Nakonec vždy píši něco málo ke vzhledu, jelikož podle mě i to ke knize patří. Moji pravidelní čtenáři ví, že mám ráda modré knihy, dalším plusem je motiv vody, který mně osobně přijdě hrozně fotogenický (takže pokud máte bookstagram a chcete nějaký pěkný kousek na focení, promyslete toto dílo). Je to samozřejmě vedlejší, ale napsat jsem to sem musela. :-)

Titul zakoupíte zde.

Originální název: Sonata for Miriam
Rok vydání (ČR):  2016
Nakladatelství: Vyšehrad
Počet stran: 256
Mé hodnocení: 69%

Na závěr bych chtěla poděkovat nakladatelství Vyšehrad, za poskytnutí recenzního výtisku :-).

Nejděsivější místo v Anglii

Horory, to je moje, ale většinou mě nedovedou vyděsit tak, jak bych si představovala. Když se mi do rukou dostala další z hororových knih, nesoucí název Lovci duchů, nebála jsem se po ní sáhnout ani večer, když zrovna nikdo nebyl doma. Po sto stránkách jsem ale pochopila, že přeci jen bude lepší číst tuto knihu od Neila Springse přes den.

O čem Lovci duchů jsou, to vám nemohu říci, jelikož tato kniha je tak nabitá nečekanými zvraty, že se bojím, abych tady nenapsala nejaký spoiler. A tak zde je jen pár informací.
Jedná se o skutečný příběh, který  je zde vyprávěn pomocí zápisků slečny Greyové, která se stala asistentkou Harryho Price, muže, jenž odhalil již mnoho podvodníků, co se týče nadpřirozena. Když je Harry a jeho asistentka požádána v roce 1929 o pomoc na faře v Borley, začnou se dít divné věci i jim. Jestli je na faře opravdu něco nadpřirozeného, nebo si jen nějaký vtipálek utahuje a schválně děsí všechny kolem, to už si budete muset přečíst sami. :-)

Toto není ta kniha, kvůli které nebudete moci spát, protože budete k smrti vyděšení, ale zaručuji vám, že při některých pasážích se budete tak příjemně bát a neustále kontrolovat jestli, je vše na svém místě. Tento titul se četl velice dobře, moc se mi líbilo, že postavy se skutečně během celého děje vyvíjejí a neustále se dozvídám něco nového.
Pro mě měly velký význam i odkazy na další nadpřirozené příběhy a tím pádem i literaturu (ihned jsem si musela objednal nějakou ze zmíněných knih :-)).
Tuto knihu doporučuji všem, kteří jsou v nadpřirozenu již zběhlí, ale chtějí se o něm ještě něco dozvědět a zároveň těm, kteří začínají s hororovou literaturou a těmito skutečnými příběhy.

Knihu zakoupíte zde.

Originální název: The Ghost Hunters

Rok vydání (ČR): 2016

Nakladatelství: Omega
Žánr: Historický román, horor

Počet stran: 448

Mé hodnocení: 95%

Za tento recenzní výtisk bych chtěla moc poděkovat nakladatelství Omega.

Nový Jules Verne?

Vzpomínáte na ty úžasné dobrodružné příběhy Julese Verna?

... Jistěže, baví generace čtenářů po celém světě

A nyní si představte, že by se takové dobrodružné příběhy spojily ještě s komiksy.

 Právě tohle nám předkládají pánové Jon Baird, Kevin Costner, Stephen Meyer a Rick Ross ve své knize Cech objevitelů.

 Ve všech městech světa se nachází dveře označené latinským heslem Cognoscere a právě na takových místech najdete gentlemany, kteří naslouchají ostatním, či vypráví své vlastní dobrodružné příběhy. Jedním z těchto gentlemanů byl i Arthur Ogden.
 Arthur Ogden podnikne výpravu v roce 1912. Zprvu tato výprava za kanadskou Arktidou působí nudně, až si Arthur bude říkat, že v každém známém cestopisu musí být něco přimyšlené. Pak se náhle za jedním velkým kopcem objeví veliké světlo, když se za ním Arthur vydá najde něco, co ho velice překvapilo. To není na celé té věci zdaleka nejzajímavější, protože Arthur Ogden byl jediný přeživší této výpravy.

 Co vás dostane na první pohled, to je celková grafická úprava knihy. Pan Rick Ross si dal opravdu velikou práci s tím, aby se čtenář do knihy zamiloval na první pohled (ano, je to taková knižní láska na první pohled :-)).
 Kniha je z poloviny komiksová a tak není divu, že téměř na každé stránce najdeme nějakou ilustraci. Tomuto titulu dodávají na atraktivitě nahnědlé stránky, díky nimž máte dojem, jako kdyby kniha byla již pár let stará, takže už chybí jen fleky od kávy a sem tam i ta natržené stránka :-).

 Cechu objevitelů bych dala 78%, protože mi ze začátku trvalo než jsem se začetla do tohoto dobrodružství, ale když jsem se konečně začetla stálo to za to teď mě jen mrzí, že ještě nebyl vydán další díl, no snad se ho brzy dočkáme.

Originální název: A Passage to Shambhala
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 784
Vydání (ČR): 2016
Mé hodnocení: 78%

 Za novou spolupráci a poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. :-)

Když se Bůh jde kouknou na zem

Po delší pauze jsem tu opět s novou recenzí. :-)

Již tolik příběhů bylo napsáno o tomto tématu a přesto je tento úplně jiný než ty ostatní, které jsme do posavaď znali. Kniha I viděl Bůh, že je to špatné je naprosto jedinečná jak svým pojetím, tak svými ilustracemi.

Za druhé světové války se lidé snažili nějakým způsobem rozptýlit a jedním z těchto způsobů mohlo být například vyprávění pohádek a příběhů, které se nám nedochovaly. Přesto se nám ale některé pohádky, životní příběhy díky písemnému zaznamenávání podařilo dochovat a jednou z takových pohádek ,je právě i již zmíněná novela od Otty Weisse.

Když Bůh sestoupil na zem ,vydal se do Terezína, aby zjistil jak na tom svět je.
Ze začátku se mu zdálo vše docela v pořádku Židé měli své "město", ve kterém bylo vše potřebné k životu. Za pár dní zjistil, že nic není tak, jak se mu na první pohled zdálo.
Nikdo netušil, že mezi Židy se nachází Bůh a téměř nikdo již ani nevěřil v jeho existenci, přestože jim Aron Gottesman (tedy Pán Bůh) řekl ať nepřestávají věřit.
Když tedy Aron Gottesman přišel do Terezína viděl, že je to špátné a že něco musí udělat.

A v čem se skrývá jedinečnost kreseb?...

...knihu o tyto malá umělěcká díla doplnila Otty dcera Helga Weissová. Kresby vznikaly stejně, jako tento příběh v Terezíně, když byla Helga třináctiletá, tatínek jí řekl "Maluj, co vidíš" a tak tedy malovala každodenní strasti i radosti života v terezínském ghettu.
Helga se umělěcké tvorbě věnovala i po válce, studovala v ateliéru profesora Emila Filly a Aloise Fišárka.

Tento titul jsem měla přečtený za jedno odpoledne a myslím, že tato kniha vás chytne a bude vás nutit ji dočíst ještě ten samý den. Já bych tomuto titulu dala 96%, jelikož má v sobě spoustu citu a tehdejší krutosti, přestože je čtenáři podán jako pohádka.

Knihu zakoupíte zde.

Nakladatelství: Jota
Počet stran: 112
Rok vydání: 2016
Mé hodnocení: 96%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.