Dnes potěším milovníky zvířat (především tučňáků). Budu zde psát o knize, jejímž autorem je Tom Michell, který si příběh, o kterém psal prožil. Kniha má název Co mě naučil tučňák a je pro čtenáře takovým krásným pohlazením po duši.
Jak jsem k ní vůbec přišla?
Jednoho dne jsem šla s kamarádkou do knihkupectví s tím, že si koupím Černobílý svět. Procházela jsem se regály a nasávala tu omamnou vůni nových knih, přičemž jsem si říkala, jak úžasné by bylo mít tak velkou knihovnu jako je knihkupectví. Když už jsem mířila k regálu, kde bych nejspíš našla knihu, pro kterou jsem si šla původně, do očí mi padl tučňák s velkou červenou šálou. Všem je nyní asi jasné, že k regálu s Černobílým světem jsem se nedostala.
Co mě naučil tučňák vypráví neskutečný a přesto tak skutečný příběh o přátelství, naději, velké cestě a mnohém dalším. Autor této knihy (z Anglie) jako dvacetiletý mladík snil o dobrodružství a cestováni, když se mu náhle naskytne možnost, že by mohl pracovat jako učitel na internátní argentinské škole. Je to pro něj příležitost, na kterou nejde říct ne. Když už jede do Jižní Ameriky, tak se rozhodne toho pořádně využít a než se vydá za svou prací v prestižním argentinském internátu, udělá si malý výlet do Uruguaye.
Uruguay je to osudové místo, kde mladík Tom Michell zachrání tučňáka z ropné skvrny. Pták dostane jméno Juan Salvador/ Juan Salvado (Proč?... To se dozvíte v knize). Tom ví, že již brzy bude muset do školy a Juana Salvada si nebude moci vzít a tak ho vrací do přírody, jenže tučňák celou situaci ztěžuje, jelikož nechce svého zachránce opustit. Tom se tedy rozhodne, Juana Salvada propašovat z Uruguaye do Argentiny. Bude to složitá cesta, ale mohu vám prozradit, že to dokážou, jelikož byste se o tom stejně dozvěděli z jiných recenzí a obsahů.
Tučňák se stane velice populárním na škole a mnohým i pomůže, to všechno dokáže aniž by řekl jediné slovo. Všichni si ho oblíbí žáci, učitelé i uklízečky. Co všechno ve škole se díky němu změní to už si přečtěte v knize :-).
Ještě bych chtěla napsat něco k dokonalému grafickému zpracování celé knihy. Na knižní obálce můžeme spatřit vesele si vykračujícího Juana Salvada. Po otevření na jedné z prvních stran nalezneme mapu (jelikož jsem milovníkem map, tak jsem z toho nadšená :-)). Mou poslední poznámkou k vizuální stránce knihy je, že téměř za každou kapitolou můžeme najít malou kresbu (Juana Slavada), doplněnou útržkem textu.
Na závěr mé krátké zhodnocení knihy:
Tato kniha je krásná jak svým vzhledem, tak svým obsahem. Myslím, že každý po přečtení tohoto dojemného příběhu alespoň jednou pomyslí na to, jaké by bylo mít doma tučňáka.Je to takové pohlazení po duši, které vás i trochu poučí o Jižní Americe a o tučňácích. Přiznávám se, že knihu jsem si původně koupila jen kvůli té dokonalé knižní obálce (Jak jsem již zmiňovala), musím však říci, že to nebyla chyba. Půvab onoho obalu předpovídal půvabu obsahu. Kdyby mi teď někdo řekl nevím co si mám přečíst, rozhodně bych mu doporučila Co mě naučil tučňák, jelikož tento příběh po přečtení nekončí, donutí vás ještě hodně přemýšlet :-).
Ostatní informace ke knize:
Nakladatelství: NoxiPočet stran: 203
Pokud máte dotazy, stejné názory či jiné názory, nebo se vám prostě tento článek líbil, tak klidně komentujte :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat